1.kapitola- Setkání

20. listopadu 2008 v 19:38 | Connie |  Deník Connie Potterové


Brumbál seděl za svým stolem v oválné místnosti a čekal, až krb zahoří zeleným plamenem. Četl nějaká výstupní hodnocení pro studenty minulého 7. ročníku, když ale po chvilce čtení viděl, jak je hromada ještě dlouhá, dobrovolně se vzdal. Usadil se pohodlně v křesle a s lokty opřenými o stůl spojil své prsty v typickém gestu. Zahleděl se do prázdna a přemýšlel, jaké asi setkání se starým přítelem bude, ačkoli tušil, co z něj vyjde a tato představa se mu značně nelíbila. Znamenalo by to velký krok zpět a prodloužení toho, oč tolik tak dlouho a těžce usiloval. Bůh ví, jestli by to
nezničilo úplně.



Hodiny odbimbaly půlnoc a Brumbál se trhnutím probudil akorát včas, když se jeho velký mramorový krb rozplál zeleným ohněm. Nevyšla z něj ale postava, jak očekával, ale z krbu jen vylétl dopis. ,,To je přece....,"zamumlal si, že mu další slova nebyla rozumět.

Když však otevřel obálku s důvěrně známým písmem, potvrdily se jeho obavy.

Začal dopis mumlat rychlým a nejistým hlasem, který měl očividně naspěch:

,,Milý Albusi,

Omlovám se, ale nemohl jsem přijít osobně. Jdou po mě Smrtijedi, toto je jedna z posledních, troufnu si říci, že poslední věc, kterou v této funkci vykonávám.

Od té doby, co Pán zla povstal začínají se o mě až podezřele zajímat.

Důvod proč Ti píši není ale proto, abych si vylil srdce, ale abych ti poslal CP, bude u Tebe ve škole nyní ve větším bezpečí, než v mé.

Zítra se ti přemístí do kabinetu mezi polednem a jednou hodinou. Připrav krb a čekej ji. Rád bych, aby zůstala do začátku školního roku v Bradavicích.

Ty 3 dny snad nebudou takový problém, ne? Je skromná, nejsou s ní potíže.

Doufám, že to oba unesou.

Díky a

asi Sbohem

Igor Karkaroff."



Dopis se sám rozcupoval a vzplanul. ,,Sakra,"ulevil si Brumbál, i když mu to nebylo podobné. Vstal a začal přecházet po pracovně a plášť za ním šustivě vlál. Fénix nervózně zahoukal. ,,No to snad není ani možné, to přece nejde..." Myšlenky se mu zběsile honily hlavou. Co když se nesnesou?? Co když naopak?? Co když mezi nimi vznikne velké pouto, které on bude muset zpřetrhat?? Odpustí mu?? Co když vyjde najevo pravda, kterou se tak dlouho a tak účinně snaží skrýt?? Co by to znamenalo?? Chvilku seděl, tu druhou se procházel, jakmile se snažil dělat něco jiného, vrátil se k nim myšlenkami. Nedošlo mu, jak už je pozdě,

přemýšlel skoro 2 hodiny. Vstal a rozhodl se jít spát, přece jen ráno je moudřejší večera, pomyslel si. Tedy spíš pozdě ráno je moudřejší než brzo ráno, pomyslel si. Uchechtl se ,a šel spát.

Když se ráno probudil, usoudil podle slunce, které mu svítilo přes baldachýnové záclony do pokoje, že se pomalu bude blížit poledne. Vstal, převlékl se a sešel dolů po točitých schodech a zamířil směrem ke kuchyni. Zmáčkl hrušku v obraze a prošel rámem.



,,Á, dobré poledne, pane řediteli!," uvítal ho Dobby se čtyřmi čepičkami na hlavě a zelenou šálou kolem krku.
,,Dobrý den Dobby. Mohl bych vás, přátelé moji, poprosit o něco k jídlu?? Dosud jsem nejedl." Během minuty se kolem něj sesypal asi tucet skřítků se stříbrnými podnosy vrchovatě naloženými jídlem a jeho oblíbenými cukrátky. Brumbál se pousmál a sedl si k malému stolku a pustil se do jídla. Po každém jídle, které dojedl, přicupitali další skřítci s dalším jídlem. ,,Ne, děkuji Winki, už nemohu,"už dlouho sledoval uplakanou skřítku, jak se trápí. Podíval se na hodiny. ,,Stejně už musím jít, čeká mě návštěva. S Bohem!" Vyšel do věže a chrlič ihned uskočil a on vyjel po točitých schodech nahoru.
Zrovna, když si Brumbál sedl za stůl, odbily hodiny půl jedné a krb se rozzářil zeleným plamenem a vyšla z něj osoba v cestovním plášti, lehce od popela. Doufal, že setkání dopadne, tak jak doufal. Nevěnovala profesorovi jediný pohled a otřepala si popel z ramen a sundala plášť a otočila se na Brumbála. ,,Dobrý den, pane profesore.," pozdravila ho dívka. Teprve teď se na něj podívala. Změnila se, pomyslel si. Rysy se jí ale nezměnily. Uhlově černé vlasy, zelené oči a výrazné rysy obličeje. Typické Potterovské rysy. Spíš Evansové. ,,Vítejte, slečno Potterová, posaďte se..," vybídl ji a ukázal na křeslo naproti němu. ,,Rád vás opět vidím."
,,I já vás, pane profesore,"řekla a usmála se. Byl to upřímný úsměv, ale Brumbál měl takový pocit, že to co říká, není úplně pravda.
,,Máme si toho tolik povídat, Connie, mohu vám tak říkat, ne?? Vašeho bratra také oslovuji křestním jménem." Connie sebou při zmínce o svém bratrovi lehce trhla, ale zamaskovala to úsměvem, už ne tolik upřímným. ,,Co jste to chtěl vědět?? Co jsem dělala ty 2 roky v dívčí koleji v Kruvalu, kde jste mě nechal živořit?!" vyjela na něj, ale ihned si uvědomila, že asi překročila meze. ,,Já... omlouvám se, nechtěla jsem...," zamumlala. Brumbál však nehnul ani brvou. Spojil prsty v typické gesto a podíval se na ni přes obroučky půlměsíčkových brýlí.
,,Nezlobím se, nemám ti za zlé, že jsi na mne naštvaní. Já vím, bylo to ode mě možná z tvého pohledu neuvážené, ale uvědom si, že máš zvláštní schopnosti, se kterými bys byla v Bradavicích mnohem ve větším nebezpečí..." ,,Opravdu?? Vy si myslíte, že ve škole plné Smrtijedů včetně ředitele jsem byla ve větším bezpečí, než kdybych byla tady s Vámi?? Nejste náhodou ten, koho se Voldemort bojí?" Brumbál pozvedl tázavě obočí ,,Nuže, vidím, že se nebojíš vyslovit jeho jméno." Connie se jen ušklíbla. ,,Chci, abys věděla, že opravdu jsi byla tam ve větším bezpečí, protože lord Voldemort nepředpokládal, že bys šla do dívčí koleje, kde by byly tvé schopnosti, které jsou, jak myslím, čím dál tím víc rozvíjeny, potlačovány??"
,,Rozrůstají se, umím toho čím dál víc..." zamumlala lehce rozpačitě, ale skromně. ,,Nuže nechme Voldemorta stranou a řekni mi, co všechno umíš." Connie si povzdychla a dala se do řeči.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama