První záříjové ráno

24. července 2008 v 17:19 | Connie |  Život lorda Voldemorta
,,Tome!!"zabušila na dveře vychovatelka. ,,Tak vstávat, za chvíli odjížíme! Tak dělej!"
Tom se neochotně vyhrabal z pod peřin. ,,Už jdu teto!" Nenáviděl, jak musel všem vychovatelkám říkat teto. Nenáviděl své spolubydlící. Nenáviděl celý dětský domov a život v něm.

,,Tak Tome!"ozýval se jekot ze spodního patra. Neochotně se oblékl a pomalu vyšel z pokoje, do kterého se měl vrátit až na konci června. Táhl za sebou ošoupaný kufr, plný věcí z druhé ruky. Nevěděl, že za 15 let se stane nejobávanějším čarodějem všech dob. Vstal a sešel do prvního patra dětského domova.
,,Máš vše?" štěkla na něj teta, když mu nalívala čaj, který stejně nepil, protože se prostě nedal pít. ,, Eh..??"zamračil se Tom. ,,Do školy!" ,,Jo, ahá..." konečně pochopil. ,,Ho mém asi jo......"jeho slova zanikla v dalším žvýkání. ,,Radši jez....za chvíli jedeme musíš tam být v jedenáct! Loro....!"opět ječela teta směrem do patra.. ,,Panebože..."vzdychl Tom a strčil do sebe poslední sousto vánočky.
O tři čtvrtě hodiny později se s tetou loučil na nádraží King´s cross. ,,Tak naschle Tome. Opatruj se, ano??" ujišťovala se, ale stejně věděl, že je to jen v rámci slušnosti. Nikdo neměl Toma v domově rád a on je taky nikoho v lásce neměl. Tom vše odkýval a s vozíkem se rozjel ke středu nástupiště. ,,Nástupiště 9 a ¾.. Kde by jen mohlo být?"Mumlal si Tom. Lidé do něj strkali a už začínal bublat vzteky. Když v tom prošel obrovský, vysoký muž a shodil mu pár věcí z vozíku na zem, jak do něj strčil. ,,Otravný lidi", zamumlal si pro sebe a začal sbírat věci. Podíval se na přepážku asi 3 metry od něj.,,Co to....?" divil se, Nějaká světlovlasá dívka prošla zdí a měla úplně stejný kufr jako on. Ani chvilku neváhal a přijel s vozíkem k přepážce. Jelikož bylo za 5 minut 11, rozhodl se, že zkusí také. Postavil se před přepážku a rozběhl se s vozíkem, kousek před přepážkou zavřel reflexivně oči a jednou rukou si přikryl obličej, takže mu trochu ujel vozík, ale přepážkou projel.
,,Co děláš?" vykřikla dívka do které narazil. Ale když se na něj podívala, vypadalo to, jakoby jí to přestalo vadit, že do ní narazil ,,Pomůžu ti chceš?"sehla se k němu, že ho zvedne, protože při ,,nárazu,, spadl. Všiml si jejích vlasů. Měla je černé. Nebyly tmavě hnědé, byly úplně černé. ,,Ne! To je v pořádku dokážu se o sebe postarat sám o sebe!"štěkl na ni trochu rozrušeně. Cítil se trapně. ,,Promiň, že jsem ti chtěla pomoci...."blýskla na něj dívka nenávistným pohledem. Když nereagoval, dívka odešla. Když si dal věci do vagónu, šel si sednout. Když se díval z okénka na nástupiště a viděl všechny ty rodiče s dětmi, bylo mu trochu smutno. Taky by chtěl mít matku, otce.. ,,No tak nech toho!" zatřásl hlavou a potlačil pocity smutku a lítosti. Vlak se rozjel a on se převlékl se do hábitu z druhé ruky. V dětském domově mu dali pár mudlovských peněz a on je u Gringottových rozměnil na kouzelnické, také něco dostal od toho profesora Brumbála, ale jen tak tak to stačilo na věci do školy, takže v podstatě jel naprosto bez peněz.
Jak vlak míhal krajinu, přemýšlel, jaká bude nová škola. Ani toho o ní moc nevěděl. Ten profesor mu řekl jen pár věcí ohledně těch Bradavic. Věřil, že to bude lepší něž v Domově. Asi po půl hodině cesty se rozhodl, že se projde po vlaku. O několik kupé dál seděla sama ta dívka, kterou tak ošklivě odbyl na nástupišti. Nerad se sice omlouval, ale cítil, že moc přátel nenajde a rozhodl se omluvit. ,,Ale je to poprvý a naposled" , zařekl se. Zhluboka se nadechl a vstoupil.
,,Eh...." zasekl se. Dívka zvedla oči od knihy a podívala se do Tomových uhlových očí. ,,Já, sice.. Moc často to nedělám, ale chci se ti omluvit... Já.. Choval jsem se k tobě hnusně." Dívka se usmála. ,,Já taky moc často nenabízím pomoc, ale vypadal si tak.. No čistokrevně.." usmála se ledovým úsměvem.
,,Jsem Bellatrix Lastrange" představila se a podala mu ruku. ,,Tom Raddle mladší." Cestou si povídali a Bella mu vyprávěla, jak jí starší sestra povídala o Bradavicích. ,,Snad to bude takové jak říkala."zakončila hovor Bella. ,,Doufejme. Podle toho, cos říkala bych se docela rád dostal do Zmijozelu." ,,Já tam půjdu", prohlásila suveréně. Tom jen pozdvihl obočí a přešel to mlčením. ,,Už tam budeme, vlak brzdí", řekla Bellatrix a koukla z okénka. Přijížděl někam, kde mu to mělo změnit život, ale on to ještě nevěděl.
,,No tak první ročníky, ke mě! První ročníky!" volala drobná profesorka z druhé strany nástupiště.
Bellatrix se na Toma ani nepodívala a nečekala, že jí bude následovat a rozešla se směrem k profesorce. Než si to Tom uvědomil, zmizela mu z očí. Rozběhl se za ní. ,,Už jsme všichni?" ptala se a bleskově je spočítala, když Tom přišel. ,,Tak jdeme." Zavelela a švihla rukou na znamení toho, aby jí následovali. Bylo poměrně hezky, a tak nikomu nevadilo, že museli plout k hradu přes jezero. Sedl si do loďky s Bellatrix a ještě s nějakým hnědovlasým chlapcem, který se mu představil jako Yaxley. Nic víc, nic míň. Nevěděl, jestli je to jméno, nebo příjmení. Nevyptával se. Loďky pluly samy. Když Tom uviděl Hrad, užasl. Bylo to nádherné. Obrovský kamenný hrad, s čtyřmi věžemi. Každé okno svítilo. Naklonil se k Bellatrix a pošeptal jí:,, To je krása co?" Jen stroze kývla. Těšil se, že se tato nádhera stane jeho domovem. Když vyšli z loděk, teprve uviděli velkolepost celého hradu. Hrad byl krásný. Šli přes školní pozemky, které byly opravdu kouzelné. Koneckonců, co ve Škole čar a kouzel kouzelné nebylo. Když došli před hlavní bránu, profesorka zaklepala a dveře se otevřely. Tom se zhluboka nadechl a překročil práh.
,,Tak dobrá, teď vás předám profesoru Brumábovi, zástupci ředitele." Odešla směrem, kudy původně přišli. ,,Dobrý den, jmenuji se profesor Brumbál, někteří z vás mě již znají!"řekl a usmál se na Toma. ,,Jak asi všichni víte, v naší škole jsou čtyři koleje. Nebelvír, Zmijozel, Havraspár a Mrzimor. Každý z vás bude zařazen do jedné koleje. Po celu dobu bude kolej, do které budete zařazeni jako vaše rodina. Budete dostávat body, pokud se vám něco povede. Budete ztrácet body, pokud se porušíte školní řád. Tak pojďme." Tom mu celou dobu naslouchal, ale měl pocit, že na měj bude mít Brumbál pifku.
Když vešli do Velké síně, svět jako by pro Toma dostal barvu. Šli ke stolu, kde seděli dospěláci. Tomovi došlo, že to budou profesorové. ,,Nyní vás moudrý klobouk zařadí do koleje!"řekl a podíval se do pergamenu.
,,Bellatrix Lastrange." Zvolal. Bella si šla sednout na stoličku. Ještě jí klobouk nedosedl na hlavu a vykřikl .,,Zmijozel!" Od zmijozelského stolu se ozval potlesk a Bellatrix vyšla směrem k stolu a mrkla na Toma. Brumbál jmenoval další jména a mezi nimi byli i Ivon Avery, Simon Yaxley, a Geabell Lestrange. Byl neuvěřitelně podobný Bellatrix. Měli i stejné příjmení. Asi byli sourozenci. Z myšlení ho vytáhl až Brumbálův hlas. ,,Tom Raddle!"




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama